Písen sebevrahů
Ponurá neděle
Neděle je tak ponurá
hodiny, které prožívám, jsou bezesné...
Nejmilejší stíny,
se kterými žiji jsou bezesné...
Malé bílé kytičky,
tě už nemají moc probudit.
Ne tam, kde tě vzal
temný kočár žalu.
Andělé ani nepřemýšleli,
že by tě mohli vrátit.
Budou se zlobit,
když pomyslím na to že se k tobě připojím?
Ponurá neděle....
Neděle je ponurá.
Prožila jsem ji celou se stíny.
Mé srdce a já jsme se rozhodli,
že už to vše skončíme.
Brzy tady budou svíčky
a modlitby, které se říkají znám...
Ale nenechte je ronit slzy..
Ať ví, že jsem šťastná, že můžu jít.
Smrt není sen.
Ve smrti tě laskám,
s posledním výdechem mé duše.
Budu tě velebit.
Ponurá neděle
Snila, jen jsem snila.
Vstanu a najdu tě spícího
v hloubi mého srdce
Miláčku, doufám,
že tě mé srdce nebude děsit
Mé srdce ti říká,
jak moc jsem tě chtěla...
Ponurá neděle