O smrti...
Přemýšlení o smrti je přemýšlením o svobodě.
Jen co se zrodíme, umřeme, a konec z počátku plyne.
To, v čem se každá bytost liší, je život, a to, v čem jsou všechny stejné, je smrt.
Dal jsem světu, co jsem chtěl - nyní mohu v klidu zemřít.
Být prorokem se vyplácí - bohužel až po smrti.
Většina lidí se uboze potácí mezi strachem před smrtí a životními útrapami, nechtějí žít a nedovedou zemřít.
Ze všeho divného, co jsem kdy slyšel, je nejdivnější, že se člověk bojí, ač ví, že smrt, náš nutný konec, přijde, kdy přijít má.
Lidé proto hynou, ježto na rozdíl od hvězd stále kroužících nemohou připojit začátek ke konci.
Nejkrásněji umírá haluz, která se láme pod tíží vlastního ovoce.
Člověk, umíraje, je mezi živoucími sám; je vůbec o mnoho sám.
Francouzské přísloví "Loučit se - toť trochu umírat" lze doplnit takto:"Umřít - toť rozloučit se až moc."
Tvrdím, že mrtev je ten, komu odumřel stud.
Před smrtí je všechno život.
Když člověk nemá žádnou obraznost, je smrt pro něj lehká.
Muži se nesmí láskou rozcitlivět, aby pomyšlení na smrt vyvolávalo v nich strach před smrtí.
Smrt je veselá - záleží jen pro koho.
Kdo se hodně hádá, na smrt si střádá.
Doufám v žití, ale jsem připraven umřít.